Pozdrav Pán Bůh! Ahoj české ovečky!

Už několik týdnů mi vrtá hlavou postní dopis. Jak je známo, postní doba má být časem obracení, přiblížení k Pánu, k Ježíši. Co udělat, abychom to aspoň trošku zvládli? Kdysi nám říkali, jak je důležité postní předsevzetí. A co my dnes -  jsme horší? Dokážeme si nějaké dát?

Já k Vám právě s jedním takovým návrhem přicházím. Samozřejmě každý udělá, co bude chtít anebo neudělá nic, ale navrhnout přece něco můžu. Třeba bude někdo souhlasit…

Jde mi o co nejjednodušší setkání se slovem Božím. Protože je málo známé, oj, velmi málo. Říkám to také sám za sebe… Občas něco vyslechneme, něco si přečteme, jenomže to Slovo chce něco více – chce, abychom Jím žili, aby Ono žilo v nás. Chce se opět stát tělem v nás a skrze nás. A k tomu většinou už nemáme čas, anebo spíš… chuť. Jo, jo, myslím, že je to tak…

Často je slyšet nářek, že neslyšíme, jak k nám Pán Bůh mluví… Ale On mluví! Právě skrze toto Slovo k nám pořád promlouvá! Jenže to chce bdělé ucho, ticho a aspoň trošku soustředění. Náš otec spirituál v semináři nám pořád opakoval: „Pán Bůh nebude konkurovat hluku tohoto světa! Chceš ho slyšet? Zmlkni, čti, naslouchej…“

Sv. Jeroným, který znal Písmo Svaté nazpaměť, říkával: kdo nezná Písmo sv., nezná Krista… Je to těžká výčitka směrem k nám, křesťanům! Není to tak, že se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi? A my to každou neděli veřejně vyznáváme! Proč to Slovo tedy nepřijímáme, aby bydlelo mezi námi???

To by na úvod stačilo… nabízím: každý den, každých několik dní, jednou v týdnu - setkejme se s Božím Slovem. Schválně píšu “setkejme se”, protože bych chtěl, aby to bylo společné setkání: muž se ženou, rodina, přátelé, sousedi – neboť “kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam já jsem uprostřed nich”. Pokud je někdo opravdu sám a nemá s kým naslouchat Slovu, ať má na paměti, že je součástí duchovního společenství. I tak to bude dobré… Může to být i tak, že si někdo bude číst sám každý den a společně jednou za týden. Vyberte si sami. Každá verze je dobrá – jde hlavně o to být se Slovem našeho Otce, se Slovem lásky… Nic násilím!!! Nebojte se, vaše angažovanost přesvědčí i vaše děti – někdy rozumí Slovu líp, než my dospěláci. A navíc, Slovo se má dotýkat srdce a nejen rozumu…

Navrhuji také konkrétní text: druhý dopis sv. Pavla Korinťanům. Pomalu, řádek po řádku, anebo jen vámi zvolené pasáže. Ale ne více než jednu kapitolu při jednom setkání. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu; nejde o “zápočet” z Bible, ale o setkání s živým Slovem. Uvidíte, že někdy stačí jen pár vět a budete naplněni… A proč tento dopis? Upřímně? Nevím, ale od té doby, co myslím na tento postní dopis, pronásleduje mně také 2Kor…  Proč se teda nenechat vést intuicí??? Ale pokud se někomu můj návrh nelíbí – může číst cokoliv - podle libosti a znalosti Písma sv. Ještě jednou opakuji – jde o setkání s Božím Slovem, ono je nejdůležitější a ne nějaký program…

A jak to praktikovat? To také bude jen návrh - začít jednoduchou modlitbou k Duchu sv. To On je autorem Bible. Třeba: „Bože, Duchu sv., dej nám pokojné srdce na čas tohoto setkání s tvým Slovem; dej nám světlo, abychom se mohli aspoň trochu přiblížit k tomuto Slovu; hlavně nám ale dej otevřené srdce, abychom je pohostili s vírou; dej nám i odvahu tímto Slovem se v životě řídit a nebát se ticha.“ Abychom slyšeli, musíme si vytvořit ticho v srdci… Pak číst pomalu. Nebát se vcítit do textu – někdo jej napsal a vyjadřoval v něm své city. Dovolte zaznít každému slovu, nechte jej promluvit…  Pokaždé může rozhodnout někdo jiný o tom,  kolik se toho bude číst, kdy skončit… Pak si v tichu přečíst text ještě jednou a soustředit se na to, co se mne nejvíce dotklo (může to být i jedno slovo!)…Pokud je to možné, ale bez nucení,  rozdělte se o to slovo. Pokud ne – setrvejte ještě chvíli v tichu a zkuste “prežvýkávat” toto slovo. Píšu o přežvykování, protože je napsáno: nejen chlebem žije člověk, ale každým Slovem , které pochází od Pána!... Chci ještě jednou zdůraznit, že není nejdůležitější rozumět všemu, co jsme četli. Neeee!!! Jde o to pohostit srdce; jak v půdě zrno – až přijde čas, ono vydá plod závislý na půdě, která jej přijala…

 Nakonec nabízím pomodlit se třeba desátek růžence na úmysl, který nám více nebo méně výrazně naznačilo přijaté Slovo. Říci ten úmysl je,  myslím si , důležité – tehdy dostává modlitba “šťávu”, není jen recitací…  Stejně tak to může být i spontánní modlitba, nebo žalm (žalmy jsou nám vzorem modlitby, pochází přímo od Ducha)…Každý může říci svůj úmysl, svou prosbu – to by bylo nejlepší J

Samozřejmě všechny vybízím také praktikovat tradiční způsoby prožívání postní doby: křížová cesta, půst co do kvality, ale i co se týče množství … Ale hlavně duchovní cvičení a UPŘÍMNÁ ZPOVĚĎ!!! Zase ale: nic násilím. Bůh miluje radostného dárce a ne znásilněného… Věřím také, že každé setkání se Slovem nám pomůže lépe prožít třeba i tu křížovou cestu, lépe se podívat na zpověď, která přece není ničím jiným, než setkáním s živým Ježíšem, který odpouští, ale také dává sílu lépe žít!

 Vím, že jste uhonění – ale pro milujícího není nic příliš těžkého. Stojí za to to zkusit! Strašně bídně vypadá přijímání Pána v našich rodinách v podobě jeho Slova.  Kéž je tedy toto postní úsilí naše vynahrazení všech míst a chvil, kdy byly anebo jsou dveře našich srdcí pro Ježíše zavřeny – Slovo…

Pozor! Jak píše sv. Pavel, toto slovo je jak meč ostré a proniká do hloubky srdce…Když je přijímané upřímným srdcem, může bodnout. Nebojme se ale! Tato zranění jsou nezbytná, abychom byli uzdraveni, abychom se probudili…

Přeji všem plné ovoce postní doby! Jestli to byla dobrá doba, poznáte po citech, jaké se budou projevovat ve vaší duši během Velikonoc, po tom jak zazpíváte Ježíši Alleluja. Když vás „píchne“ u srdce, když se nahrnou slzy do očí – to bude znamení, že postní doba nebyla ztraceným časem, že Slovo zapůsobilo…

Držte se nebe. Objímám všechny, ujišťuji o modlitbě a posílám +. Samozřejmě Vás všechny také o modlitbu prosím; na ty poslední měsíce v Čadu, ale také na ten můj návrat  - ať se děje jen vůle Boží… No a díky každému třeba i za to nejmenší znamení přízně a vzpomínku. Je to pro mě velmi důležité.

S Bohem, Jarek +