Drahé české ovečky,

zase se ozývám po delší přestávce, no ale víte, jak to tady chodí, pokud jde o internet. Dokonce i na biskupství teď nemají internet, ne že by neplatili, ale spíše šlo o politiku. Totiž stát to jsou muslimové a ti občas dělají křesťanům překvapení.

Jak už asi většinou víte, přišel jsem o mobil a tím také o všechna čísla. Moc děkuji všem, kteří odpověděli a poslali mi svoje číslo. Ještě jednou mé číslo +2353082252 begin_of_the_skype_highlighting            +2353082252      end_of_the_skype_highlighting anebo +2359424096 (to druhé je u společnosti, u které je levnější volání a SMSky do zahraničí). Ale stejně to tu funguje všelijak – a občas i nefunguje - nevím proč. Prezidentova rodina koupila tu první společnost a občas, když se v politice něco děje, blokují mobily... prostě Afrika!

U mne jde život pomaličku kupředu. Skoro celý červenec a srpen jsme byli sami ve farnosti, protože černý farář odjel na prázdniny a potom ještě během dovolené onemocněl žloutenkou! 3 týdny ležel v nemocnici, pak 2 týdny na faře a když už se zdálo, že je mu lépe, dostal malárii. Teď už  je to lepší, ale musí držet dietu a pro něj (teď po nemoci váží 115 kg) je to veliká oběť. My jsme ten čas zvládali docela dobře. Práce v tomto období moc nebylo, protože jsou prázdniny a k tomu období dešťů. V brus se moc nejezdí - cesty jsou plné obrovských louží a bláta a vše je hrozně zarostlé křovím a vysokou trávou.

Předevčírem jsem byl v jedné naší vesničce. Vezl jsem tam do nemocnice na kontrolu katechetu, který má rakovinu. Bylo to jen 22 km a jel jsem to hodinu. Bylo právě po dešti... Naposledy jsem jel tou cestou v květnu a to bylo úplně jiné – tenkrát tam byly jen zelené stromy, občas nějaké křoví, žlutá vysušená tráva... Teď byla polovina cesty zarostlá - zbyla z ní jen pěšinka. Všude kolem jsou plantáže bavlny, arašídů, milu, sezamu (ten je velice drahý), patátu (to jsou takové zdejší brambory) a jiných divných věcí. Na cestě jsou jezírka a bláto, občas s nějakou kachnou anebo prasátkem. Jednou jsem tam zůstal viset s autem uprostřed malého jezírka, ale přepnul jsem pohon na 4kola a dostal jsem se ven.

Ten katecheta, kterého jsem vezl do nemocnice, má 9 dětí (+2 po smrti, oni to vždycky přidají). Je mu kolem 56 let a nejmladšímu dítěti je 1,5 roku!!! Jeden jeho syn je hendikepovaný. Ale celá rodina je moc fajn.

Občas navštěvuji i jiného katechetu - učí mě trochu gambay a povídá o místních tradicích, o obyčejích, odpovídá na moje otázky a že je jich pořád víc a víc. Ten má 10 dětí, a nejmladšímu je taky asi 1,5 roku (tátovi bude kolem 58). Taky mají jednu holku postiženou (většinou jsou to oběti polio - nevím jestli je to takhle česky).

15. srpna jsme tu měli pouť, ale... já jsem měl zrovna malárii a v noci před poutí lilo jak z konve, takže ráno byla na mši asi jen třetina toho, co obvykle chodí v neděli do kostela. Ale všechno ostatní v rámci pouti se povedlo skvěle. Mládež připravila fotbalový zápas - církevní sbor proti mládeži (přišla i spousta diváků s bubnama), pak hry pro děti s cenami pro vítěze (ty byly koupeny s vašich peněz – veliké díky), dále divadlo a malé ukázky písní a tanců. Trvalo to vše celkem 3 dny.

Malárie ke mně byla tentokrát laskavá. Jo, vím, že někteří už za mě rozsvěcovali svíčku, ale opravdu to teď šlo v poklidu. 4 dny mě bolely svaly a klouby. Myslel jsem, že je to revma, protože v období dešťů je to tu časté. Bral jsem paracetamol. Nakonec jsem si ale udělal v nemocnici zkoušku na malárii a ta byla pozitivní. Prášky jsem dostal ještě v Kamerunu od polských sester a ty mě nijak nemučily ani se mnou nedělaly nic hrozného - žádné horory. Jen jsem 3 dny ležel v posteli, trochu jsem se potil a bylo to pryč.

Na faře tu máme už skoro 2 měsíce bohoslovce z Kolumbie. Je z jedné misijní kongregace. Fajn kluk. Ten měl také malárii, ještě přede mnou, ale ten si zkusil. 5 dní ležel v nemocnici s chininou (to je lék proti malárii, ale velice drsný). Ted už to jde, už se smějeme, když vypráví, jaké měl halucinace.

Teď, v období dešťů, je tu víc komárů a také víc případů malárie. Je také více hovad a lítajících termitů, brouci jsou tu velký jako hrom. Jsou tu i kudlanky nábožné a kantarid tj. brouk 3cm dlouhý, vzhledově docela příjemný, ale velice nebezpečný. Lítá a když spadne na tělo a ty ho plácneš, vypustí tekutinu (kterou se brání) a ta působí popáleniny jako kyselina. Když se nechá v klidu, nedělá nic, no ale....

Co se týče období dešťů - ne že by lilo non stop, ale když prší, prší pořádně a jsou bouřky - už od května, ale zvlášť v červenci, srpnu a v září. Co je ale nejhorší, je tu hrooozné vlhko. Pořád vlhko. Kožené věci plesniví, vyprané věci těžko schnou a ty vlhké nedoschlé věci také plesniví. Sluníčko ale také hřeje.

Pokud si pamatujete moji fatimskou Madonku, která mění barvu pláště podle počasí.. tak od listopadu do května byl její plášť pořád modrý – tzn. bylo sucho. Od května do dnes je pořád růžový - je vlhko. Ve Vimperku se barva měnila každou chvíli. Takový je tady život. Žádné prudké změny, všechno probíhá pomalu a v klidu.

Jo, a měl jsem také první setkání se zmijí a dokonce v kapli. Přišla se pomodlit spolu se mnou. Když jsem chtěl jít ven, otvírám dveře a tam zmije (50cm, malá) sssssss. Srdce jsem měl až v krku! Zavřel jsem dveře a ona utekla. To bylo večer a byla tma. Zavolal jsem našeho hlídače (je tady na noc) a s mačetou a s baterkama jsme ji hledali. Prý je velice nebezpečná. Za chvíli byla mrtvá a na dva kusy. Je tu třeba dávat pozor, kam se šlápne a v noci v brusu radši nosit pořádné boty a dlouhé kalhoty.

To jsem vás trošku postrašil, ale věřte mi, stále je tu více toho pozitivního, dobrého a radostného, než zlého a nebezpečného. Jako všude.

Teď pomalu začne školní rok. Dnes začalo biskupské gymnázium, ale základky začínají až začátkem října(!) a státní gymnázium asi až 7. října. Mají 4 měsíce prázdnin!!! Ale to nejsou prázdniny jako u nás, kde se děti flákají a nevědí, co dělat.Tady děti pracují na poli, protože období prázdnin je období připravování půdy, období setí a plení (pořád to zarůstá a zarůstá). Ale na fotbal a tancování je také čas. Jinak červenec je strašně chudý měsíc – staré zásoby už nejsou a nové plody ještě také ne. Teprve až teď se začínají objevovat guajavy, pomme canelle (u nás jsem to vůbec neviděl, ale dobré to je), okurky a jiná zelenina. Na trhu je možné koupit všechno, ale je to strašně drahé.

Tak a konec mého vyprávění - to už stačí. O jiných věcech budu vyprávět, až vás přijedu navštívit (anebo vy mne - první návštěvu čekám už v listopadu z Polska). Ještě jednou moooc děkuji za dopisy, za balíky, za SMSky, za každou radostnou anebo i smutnou zprávu. Modlil jsem se a děkoval Pánu za P. Dvořáka, bývalého generálního – byl to dobrý člověk. Modlím se také v každé mě svěřené věci, věřte mi.

Zdravím Vás všechny a žehnám Vám. Každý den po adoraci dávám požehnání Nejsvětější Svátostí do všech končin země, a přitom říkám Ježíši: a teď do Polska, teď do Čech.... Počítejte s tím. I já počítám s Vaší modlitbou a obětí. Velice je potřebuji a také můj kamarád. Teď je v Polsku na vyšetření – má nějaké problémy se srdcem a s páteří.

Držte se nebe.

Děti, hodně úspěchů v novém školním roce a to samé i katechetům.

Pokračujte ve víře a lásce k Bohu a bližnímu. To stačí!

Váš o. Jarek