Modlitba je mi vzácnější a sladší než cokoliv jiného ve světě. 

Někdy ujdu mnoho kilometrů denně a jako bych vůbec nechodil. 

Jsem si vědom jen skutečnosti, že říkám svou Modlitbu. 

Když mě pronikne ostrý chlad, začnu se modlit ještě upřímněji, a hned se zahřeji. 

Když mě přepadá hlad, volám ještě častěji Jméno Ježíšovo a zapomínám na svou touhu po jídle. 

Když onemocním, soustředím se na Modlitbu, a už nevnímám bolest. 

Když mě někdo zraní, jen si pomyslím "Jak sladká je Modlitba!",

a křivda (ublížení) a stejně tak i vztek odejdou a já na vše zapomenu ...

https://www.modlitba.cz