Klášter zlatokorunský vypráví nám o bývalé slávě a nádheře,
o klášterním klidu a tichu, přerušovaném jen zbožným zpěvem mnichů,
ale také o vřavě válečné a zhoubných požárech.
Nejenom zub času zde na svém díle pracoval,
nejenom nepřátelské vlivy přírody a vůle zlých lidí,
nýbrž také zištné průmyslové podniky pronikly do těchto posvátných míst.
Nyní však ochranná ruka postavila zde hráze vlivu zkázy,
a tak si nehynoucí zásluhy, dík a uznání příštích pokolení zajistila.
volně dle Schullerbauer František, 130 roků po zrušení kláštera