Ahoj do Čech!
Zdravím hlavně děti. Vy ještě bojujete ve škole, ale tady už si děti užívají prázdnin. Jo, jo. Tady totiž žádný ministr školství neurčuje konec školního roku (a pokud ho určí, tak to jeho rozhodnutí stejně moc neplatí) - toto datum záleží hlavně na počasí. Pršet začíná někdy už v dubnu, ale nejpozději v květnu nebo v červnu. No, a když začne pořádně pršet, všichni jdou pracovat na pole - orat a sít. Tady se 99 % lidí živí zemědělstvím, a protože tu není žádná technika - jen ruce vyzbrojené motykou, tak je v poli důležitý každý člen rodiny – i ten maličký, který na školu ještě ani nemyslí. No a tak většinou už ke konci května škola končí (jen soukromé školy - většinou katolické – pokračují ve vyučování až do konce června). Ale nemyslete si, že se děti rozjíždí po světě na tábory, za strejdou nebo k moři. Všichni jdou pracovat na pole, a když už odjíždí (ale to jen tak někam do okolí), tak také pracovat na pole u strejdy, který má třeba méně dětí.
A tak tu vidíte děti s motykou, anebo za pluhem s volama (voly mají jen ti bohatší, někteří si je jen pronajímají za nemalé peníze) a makají celé dopoledne a někdy i odpoledne, to když je pole daleko a nevyplatí se vracet domu. Přitom je pořád horko a vlhko. Kde mají rýži, dělá se na začátku v blátě a pak po kolena ve vodě. Když prší nebo spíš leje (tady málokdy jen tak poprchává, většinou je slejvák a bouřka a hrozný vítr) všichni sedí doma a odpočívají. Po dešti (prší většinou pár hodin) se zase všichni vrací do práce. A takhle orají a zasévají celý červen (ale nemyslete si: kluci vždycky najdou síly a čas na kopanou a holky také na nějaké jiné blbosti). Pak je třeba plejt. V období dešťů totiž všechno roste jako z vody (a to doslova). Je teplo a vlhko - ráj pro všechny rostliny, ale zvláště pro plevel. A to je boj na další 2 měsíce. Je tu potřeba také hlídat pole před zvířaty – nikdo tu totiž nemá krávu nebo prasata zavřená ve stáji. U větších řek jsou hroši, kteří dokážou v noci udělat na poli pořádnou spoušť; no a nakonec je tu také Bororo- kmen, který nedělá nic jiného, než jen cestuje se svým stádem krav a beranů; no a když takové stádo narazí cestou na pole milu (to je druh obilí), asi si dovedete představit, co se bude dít... Někdy dojde i na opravdovou válku - na nože a šípy. Policie? Ta do takových konfliktů zasahuje jen málokdy, a jestli už, tak až když je po všem. Jednou se mi stalo, že jsem přijel na předem domluvenou dožínkovou mši do jedné vesnice (v té vesnici to měla být jediná mše v roce) a tam nebylo živé duše. Všichni šli hlídat pole, protože v okolí pobývali Bororo se svými stády... Ale jinak jsou lidé Bororo velice milí, mají krásné ženy a děti – jenže je hrozně těžké se s nimi domluvit; mají svoji řeč, svůj svět; francouzštinu zná jen málokdo. To je prostě boj o život... V říjnu a listopadu jsou většinou žně a s nimi spojená další těžká práce pro celou rodinu. Samozřejmě se dělá všechno ručně. Nejsou tu ani stodoly - od listopadu už neprší – obilí se mlátí přímo na poli a obilí se sváží přímo do sýpky anebo přímo na trh k prodeji.
Ani škola nezačíná dřív, než v půlce října nebo spíš na začátku listopadu. Myslím si, že tyto dlouhé prázdniny by u nás nikdo nezměnil....
Ale chtěl jsem psát o škole. Jak může fungovat škola, ve které trvá školní rok 7 měsíců? Navíc se učí jen dopoledne (jenom ve městech také odpoledne, ale to jen z toho důvodu, že dětí je moc a musí se učit na směny). Moc nepomůže ani to, že se učí i v sobotu... často totiž vyučování „odpadne”, protože pan učitel potřebuje někam odjet anebo nedostal výplatu (tam, kde platí stát je to normální; někdy nedostane ani korunu i půl roku). Učitelé mají jen zřídla vysokou školu. To způsobuje, že je úroveň vyučování hrozně nízká. Jedině soukromé katolické školy mají nějakou úroveň. Mládež na gymplu často nemluví dobře francouzsky, i když se vyučuje ve francouzštině. Hlavní metodou vyučování – zvláště na základce – je opakování. Nejsou totiž knížky (ale po pravdě řečeno – knížky jsou a dokonce zadarmo, posílá je nějaká organizace, ale ředitelé, aby si přivydělali, je prodávají do knihkupectví.. to je prodává ještě dráž, a tak knížku má jen málo kdo...) Pan učitel (je tu jen málo učitelek) tedy učí děti: „Když někdo vejde do třídy, musíme ho pozdravit - to vysvětlení je v nářečí - Bon jour Monsieur (dobrý den, pane), a děti mnohokrát opakují - Bon jour Monsieur . Pak přijde do třídy sestra a děti ji uvítají „Dobrý den, pane“... Když děti zlobí (ano, také tu zlobí, ale mnohem méně), má pan učitel rákosku a nejen k dívání se na ní. Jednou jsem se procházel kolem školy a viděl jsem na vlastní oči, k čemu rákoska slouží. A pokud nevíte, zeptejte se babičky nebo dědy, ti vám to vysvětlí. A ať zkusí dítě doma žalovat.. to dostane ještě jednou od svého otce.. Pan učitel je někdo a je třeba ho poslouchat. Ale i tak mají děti školu rády a rády tam i chodí. Je sranda dívat se ráno (škola začíná v 7:00 h), jak celý štrůdl dětí spěchá do školy. Jedni bosí, jiní v žabkách, někdo pěkně oblečený, jiný v roztrhaném tričku (gympláci nosí povinně uniformu), někdo jde s taškou ušitou vlastnoručně doma z pytle na obilí, malé děti jen s dřevěnou tabulkou a křídou na psaní v kapse, pod paží s ušpiněnou lahví (kdysi tam byl Sprite nebo nějaké léky) s vodou na pití... Někdo ještě zívá, někdo poskakuje, někdo zpívá... Je to jako kdysi cikánský tábor, který se stěhuje z místa na místo…
Za školu se platí. Ve státní škole to není moc, tak asi 4 eura na rok. K tomu je ale třeba pro ty starší koupit uniformu, zaplatit za zkoušky (např. za maturitní zkoušku 8 eur) nebo za výrobu školního průkazu atd. Když máte ve škole 5 až 7 dětí, to už dá jedné rodině zabrat. Navíc, kdo chce poslat děti do soukromé školy, musí připlatit. Máme tu třeba jednu rodinu, ve které mají 8 nebo 9 dětí. Jeden kluk je u nás v Bologo v malém semináři. Je to něco jako internát. Chodí do státní školy na gympl. Musí platit 15 eur a dát 2 pytle obilí za rok. Druhý kluk je v katolické škole. Tam se platí tak nějak 40 eur. Další je v nižším semináři (tam je zároveň škola a internát) a platí se 20 eur a 2 pytle obilí. A holka je na intru u sester (letos dělá maturitu) – tam se platí také tak nějak. Dvě menší děti chodí na státní základku.... Otec pracuje na poli, má zahradu, do které hodně investuje, působí jako katecheta v sektoru a moc nám pomáhá ve farnosti. Snaží se, jak může, ale i tak bez naší pomoci by to asi neutáhl (ale nikdy nám přímo o peníze neřekl).... O vysoké škole tady psát nebudu, protože to už je jiný svět a jsou to jiné peníze. Ale stejně pořád víc a více mladých lidí chodí na vysokou, někdy i do zahraničí. Ale o tom napíšu třeba příště.
Všechny vroucně zdravím a přeji krásné prázdniny nebo dovolenou. Já, jak jsem už asi psal, jedu na pár týdnů do Kamerunu, až k moři . Celý rok jen poušť... Je tam hodně polských misionářů, a tak to nevyjde tak draho. Pár dní budu v hlavním městě, kde je více civilizace (to akorát moc nepotřebuji, ale navštívím také nemocnici, ať se podívají, co si tam uvnitř nosím). A prý jsou tam i krásné hory – po těch se mi docela stýská. Jinak se mám dobře. Držte se nebe. Posílám +. Pamatuji.
Váš o. Jarek